Cesta k mému snu a NYC!

Takže, abych vše objasnila. Rozhodla jsem se vyjet do USA jako au pair přes jednu agenturu. Byl to hroooozně dlouhý proces, ale nakonec jsem vše zvládla. :)

Dne 31.8 mě čekal odjezd.Cesta byla stráášně dlouhá, musela jsem už ve 2 ráno jet vlakem do Prahy, což zabralo ty čtyři hodinky, o pul 11 mi letělo letadlo do Zurichu, kde jsem měla mít hodinu na přestup, ale to bych nebyla prostě já, aby se něco nestalo. :D Letadlo z Prahy letělo až o pul hodiny později, takže jsem už začala zmatkovat v letadle, zda stihnu přestup.
 Samozřejmě, že jak jsme přistáli, bylo zrovna přesně tolik, v kolik mi mělo odlítat letadlo do NY. Nevěděla jsem co dělat, letiště velké jak kráva, tak jsem začala běžet a hledat terminál. Na terminál jsem došla až za nějakých 20min a to už mělo dávno být letadlo ve vzduchu :D Naštěstí na mě letadlo čekalo, ale jenom na mě!! Což byl trapas jakmile jsem vešla do letadla, byl to ten velký boing a já byla celá spocená, udýchaná a všichni na mě koukali, když jsem hledala své místo :D Jakmile jsme vzlétli, začala jsem přemýšlet, zda mi vůbec stihli velký kufr přenést do letadla, jelikož bylo vše strašně na rychlo. Let trval skoro 9 hodin, seděla jsem u okýnka, takže jakmile jsme se ocitli nad oceánem bylo to trochu děsivé, vidět že pod sebou nemáte nic jiného než jen oceán.
 Obsluha v letadle byla fajn, letušky nám pořád nabízeli něco k pití a jídlo se dalo jíst. :D
No jakmile jsem přistáli, začala jsem mít obavy, aby vše dobře dopadlo na imigračním. Vyčkala jsem dloouhou frontu, než na mě přišla řada šla jsem si s úsměvem k jedné paní a ta, že chce po mě vyplňěný papír. Věděla jsem, že v letadle se má vyplňovat nějaký papír, ale nám nikdo nic nedal, tudíž jsem ho neměla. Tak mě poslala zpátky, at si ho jdu vyplnit. Nevěděla jsem kam jít, ale naštěstí jedna securitačka ten papír držela v ruce, takže mi ho dala a já ho co nejrycheji vyplnila.
Tudíž jsem se dostala až tam, kde vyjíždějí kufry asi po hodině a žádný kufr tam už nebyl. :D Zeptala jsem se jednoho pána, jestli nějaké nezbyli, ukázal mi hromádku kufrů, ale bohužel tam ten můj nebyl. Takže bylo jasné, že kufr zůstal bůhvi kde!
 První týden všechny au pairky z celého světa, které měli stejný datum odletu a byli stejná agentura, jeli do New Yorku, přesněji na Long Island, kde jsme byli 4 dny na jedné škole a připravovali nás na život v USA.

Na letišti mě měl někdo čekat s cedulkou agentury a odvézt na školu. Samozřejmě, že tam nikdo nebyl, protože jsem měla velké spoždění. :D Říkám si, jakou já to můžu mít smůlu. Tak jsem musela volat přímo do té školy a říct jim, že tu nikdo není ať někoho pošlou, taky jsem si nezapomněla postěžovat, že jsem bez kufru. No vůbec se mi nedařilo a říkala jsem si, kam jsem se to jen vydala! Měla jsem zůstat doma! Ten pocit, když jste na druhé straně zeměkoule a nikde nikdo není, kdo by vám pomohl. :D. Ale jsem Šulcová a ta se nikdy nevzdává!! :D 


Nakonec jsem dojela tam, kde jsem měla. Přidělili mi pokoj, kde byli dvě Kolumbijky a jedna Italka. Byli to fajn holky, ale moc jsme se nepotkávali, protože jsme byli v jinačích třídách a chodili jsme jinak spát. Byly to vyčerpávající dny, protože ve škole jsme denně strávili 12 hodin, takže nebyl čas na nic a večer jsme všichni padli únavou do postele :D Prostě velká nuda!
A asi po dvou dnech mi našli kufr!! Yaaay!

Čvrtý den jsme měli výlet přímo do NY s průvodcem. Bylo to strašně všechno rychlý, vždycky jsme měli tak 6minut na to, abychom si pofotili dané místo a pak jsme hned zas naskakovali do autubusu a jelo se dál. :D Na konec jsme měli dvě hodiny rozchod a mohli si projít Times Square.

Do teďka si ani neuvědomuju, že jsem v USA. Jsem tak v šoku z toho všeho, že si pořád myslím, že to je jenom sen! Protože vidět noční New York, je něco nepopsatelného. Vždycky jsem to mohla vidět jen ve filmech a já se na to teď dívala na živo! No posuďte sami, není to nádhera?





V pátek nás čekala cesta ke svým host rodinkám.  A o tom až příště :)

 OD TÉTO DOBY VÍM, ŽE SNY SE DAJÍ OPRAVDU VYPLNIT! HLAVNĚ SE NIKDY NEVZDÁVAT!